Věra Suková a Helena Suková

Původ: Česká republika
Po zařazení FCI: skupina 9 - společenská plemena

Historie:

Historicky populární plemeno “PRAŽSKÝ KRYSAŘÍK byl ozdobou královských sídlišť již ve středověku. Se změnou kulturních, sociálních a hospodářských podmínek, se mění i názory, záliby či móda. Změny tudíž provází i vývoj, rozvoj a oblibu plemen psů. Zájem o některá plemena stoupá a o jiná časem třeba klesá. Plemenem, které kdysi prožívalo období velké obliby, ačkoliv nikdy nebylo mezinárodně uznáno, je pražský krysařík. Časem se na něj téměř zapomnělo.

Rozhodnutí pustit se do obnovy tohoto plemene s historickou minulostí českých dějin nebylo jednoduché, bylo velmi opatrné a dosti dlouho zvažované. Byly prostudovány články dřívějších známých, dnes již dávno nežijících českých kynologů – Otto Karlíka, Teodora Rottera, MVDr. Fr. Dvořáčka a dalších, uveřejněné v odborných časopisech nebo kynologických publikacích z dvacátých, třicátých i pozdějších let. Byly prostudovány i údaje populárně vědeckého publicisty Emila Jecha z Roztok u Prahy, který v historických pramenech vypátral a potvrdil existenci krysaříka již v dobách českého knížete Vladislava II.

Vlastní počátky chovu pražského krysaříka – ratlíka na území Čech pohltily hlubiny a dálavy času. Ale již v kronice polského kronikáře Galla Anonyma se uvádí, že polský král Boleslav II – Smělý (1058 – 1080) si oblíbil ve svém psinci dva ratlíčky, kteří pocházeli z Čech. Autor o nich píše: „V žilách našich psů koluje nejen krev polská, ale i krev ryze slovanská, krev darovaná”. Protože si polský král daru velmi vážil, je možno předpokládat, že šlo o vznešený dar knížete Vratislava II.

O třech ratlících českého původu se zmiňuje i francouzský dějepisec Jules Michelet ve svém díle „Histoire de France” (Dějiny Francie). Údaj mluví jasně o živém daru, jímž český král a císař Karel IV. poctil francouzského krále Karla V. při návštěvě Francie na podzim roku 1377. Počátkem září roku 1380 odkázal umírající francouzský král Karel V. svému dvanáctiletému synu Karlovi VI. dva z oněch tří ratlíčků.

O králi Václavu IV. (1378 – 1419) se vypráví, že na tajných výletech do hostince „U krále Brabantského” míval vždy s sebou oblíbeného krysaříčka.

Profesor Weiss se ve svém díle zamýšlí nad minulými staletími a věnuje zvláštní pozornost době císaře Rudolfa II. a o tomto panovníkovi píše: „Rudolf II. (1576 – 1611) nalézal vždy útěchu a jasnou mysl uprostřed smečky loveckých psů a čtyř ratlíků. Z původních čtyř jedinců se potomstvo rozrostlo na osmnáct ratlíků – krysaříků. Byla to vzorná ukázka chovatelské práce”.

Malý pražský krysařík býval častým hostem při královských hostinách ostatních velmožů. Byl ozdobou dvora českých knížat a králů od nejzazších dob našeho státního života a jako dar našich panovníků se dostával na dvory ostatních evropských vladařů a odtud dále mezi občanské vrstvy.

Tragická porážka na Bílé Hoře znamenala úpadek českého politického, kulturního i společenského života na dobu tří staletí. Toto období temna našeho národa znamená i ústup ze slávy pražského krysaříka (ratlíka). Pražský Hrad ztrácel na významu a tím i malý krysařík sestoupil z královských výšin do městského podhradí, dál pak mezi prostý lid, aby s ním žil a živořil po další staletí.

Krev pražského krysaříka se uchovala až po nejnovější dobu. K prvním pokusům o podchycení a obnovení chovatelské základny a shromáždění dokumentace se odhodlali Theodor Rotter a Otakar Karlík. Záměr se však tehdy neuskutečnil, protože vybraným jedincům chyběla, tehdy požadovaná, registrace šesti generací. Následně i osud dějin opět zbrzdil veškeré dění kolem regenerace našeho plemene. V sousedním Německu se v té době ujímal moci Hitler a v roce 1938 přišla násilná nacistická okupace našeho státu. Později pak v padesátých létech Theodor Rotter přichází o veškerý svůj majetek a všechna nashromážděná dokumentace jakož i snaha vzkřísit pražského krysaříka se ztratily. V osmdesátých letech byla k obnově pražského krysaříka nastoupena jeho opětná regenerace, která již dokázala, že pražský krysařík se do našich domovů definitivně vrátil. Zde musíme vzpomenout na obětavou práci ing. Jana Findejse, který stál v čele tohoto snažení.

Ideální výška v kohoutku / hmotnost: 20 - 23 cm / 2,6 kg